Pomník F. Hofmana:www.spolekobcanedrazic.cz
Pomník F. Hofmana
Zmizel pomník
Při procházce na Hrad a dále podle kostelíku Sv. Martina jsem s velkým překvapením zjistil, že zmizel památník na pozemku kostelíka, pomník zakládajícího člena Družstevních závodů a pozdějšího generálního ředitele pana Františka Hofmana. Dal jsem si to dohromady. Nedávný úklid Technických služeb v prostoru kostelíka. Přepadl mě smutek. Pomník nebyl v dobrém stavu, ale odstranit kus historie u člověka, který pro Dražice na počátku minulého století udělal možné i nemožné. Když si přečtete následující řádky pochopíte, že od začátku století do roku 1930 se podílel, schvaloval a prosazoval následující projekty. Naši obec dostaly do popředí zájmu nejen v nově vznikající republice ale i zájem evropských zemí. Překvapuje mě ale i ostatní starší občany naší obce, že nové vedení a rovněž městský úřad neprojevili elementární slušnost k uctění takové historické osobnosti. Snad se nedočkáme i odstranění pomníku padlých občanů Dražic za první světové války. Pokud se již nenašly finanční prostředky na údržbu pomníku budeme doufat, že se snad najdou v budoucnu alespoň na pamětní desku.
Tento spoluobčan se podílel na následujících aktivitách:
Mezi elektrárenskými družstvy bylo pozoruhodné družstvo v Dražicích nad Jizerou, malé obci u Mladé Boleslavi. Vlastnilo osm elektráren a zásobovalo elektrickým proudem 29 měst a 460 vesnic.
Vzniklo v roce 1900, když malé dražické družstvo koupilo na Jizeře mlýn s pekárnou a přilehlým hospodářstvím.
Místní mlýn koupili, aby se vymanili ze závislosti na spekulujících obchodnících s obilím. První léta byla velice těžká. Bylo nutné vypořádat se s konkurencí a také s neporozuměním a nedostatkem družstevního cítění u rolnictva.
Šťastnější období začalo v roce 1910, kdy byla při mlýně postavena vodní elektrárna s dvěma generátory o výkonu 500 koňských sil. Myšlenka elektrifikace ale nenalezla mezi místními obyvateli pochopení: „bylo nutno informačními přednáškami a organizováním exkursí krajů již elektrizovaných přesvědčovati okolní rolníky o hospodářských výhodách elektrizace“ (Vondrášek 1928: 151).
Družstevníci patrně zaznamenali s osvětou úspěch; pozvolna rostl počet elektrifikovaných obcí a dosavadní vodní elektrárna přestala stačit.
Družstvo pořídilo dva pomocné naftové agregáty o výkonu 600 koňských sil a v roce 1922 postavilo parní elektrárny o výkonu 3000 koňských sil.
Dražice další elektrárny jednak vlastnily (ve Vinci, Nových Benátkách, Rožatově, Haškově, Bakově a Hněvosicích), jednak si je pronajímaly (v Káčově, Krnsku a Brandýse nad Labem). V roce 1927 bylo k dražické síti připojeno 19 100 spotřebitelů elektrické energie. Elektrifikace obcí se prováděla výhradně družstevní formou. Spotřebitelé se stali členy družstva a tím i jeho spolumajiteli a spolurozhodovately (Vondrášek 1928: 151-152). 19
Podobnou družstevní minulost má řada českých elektráren (Vondrášek 1928: 584-586). 20 Podle Feierabenda měla v roce 1930 elektrárenská družstva 111 467 členů. V roce 1948 bylo v Československu 2 127 elektrárenských družstev (1952: 51, tabulka č. 34). 23 Obr. 1:
Družstevní závody Dražice v roce 1931. Zdroj: Zpravodaj Benátek, roč. 29, č. 3, 2005, s. 15. Dražické podniky zároveň fungovaly jako skladištní družstvo.
V roce1921 vlastnily tři velké mlýny a další výrobní a zpracovatelské podniky, všechny vybavené moderními stroji a zařízeními: elektrickou pekárnu, ovocnárnu, kovárnu, cihelnu v Lysé nad Labem, továrnu Ozon ve Vinci, vyrábějící kyslík pro průmyslové účely, spořitelní a záložní spolek (kampeličku), prodejní a zásobovací družstvo Domovina a vodárnu v Nových Benátkách (Vondrášek 1928: 152, Feierabend 2007: 52).
Polní hospodářství družstva čítalo 105 ha. Na scelených pozemcích se intenzivně pěstovala řepa cukrovka. Snahou správy statku bylo užití elektřiny při každém výkonu: „aby statek byl v ohledu motorizace elektřinou demonstračním objektem, aby bylo vidno, kde všude elektřiny v zemědělském podniku se dá s výhodou použiti“ (Vondrášek 1928: 158).
Aby bylo využito přebytku elektrického proudu, byla v roce 1920 založena továrna Elektroprůmysl řetězů a strojů. Přičleněná strojírna se zabývala výrobou železných stožárů pro primární vedení a opravou hospodářských strojů a nářadí. Vedle těchto prosperujících odvětví správa družstevních podniků nezapomínala na rozvoj obce: vybavila shromažďovací sál; přednáškovou síň, kde se konala divadelní představení, přednášky a různé rozpravy; pomáhala s restaurací dražického kostela. Mimo jiné také budovala Výzkumný ústav pro užití elektřiny v zemědělství. Ve své době byl tento jedinečný podnik známý po celé Evropě.
Družstevní závody v Dražicích v tomto období prodělávaly téměř bouřlivý rozvoj. V prvních poválečných letech zde byly vybudovány dílny pro zpracování ovoce na marmelády a destiláty, vyrostla výrobna železných stožárů a konzol, do provozu byla uvedena řetězárna a také opravna zemědělských strojů. V Lysé nad Labem bylo postaveno nové skladiště obilí a koupí se do majetku družstva dostala i místní cihelna. V roce 1924 družstvo navíc získalo zbytkový statek v horní části Dražic za Jizerou, který vznikl díky rozparcelování majetku hraběte Kinského v průběhu pozemkové reformy. Rozsáhlé hospodářství se stalo základnou pro pokusy v oblasti šlechtění a čištění obilného a řepného semene, ale také v oboru chovu skotu a prasat. Koncem dvacátých a na počátku třicátých let pak pestrou mozaiku produkčních aktivit a výrobních objektů družstva doplnil mlýn ve Vinci a krupárna v Krnsku.
Pomocí rozšiřování výrobní báze, ať už formou pronájmu či nákupu vodních elektráren, popř. jejich budováním ve vlastní režii, dokázalo družstvo podstatně zvýšit produkci energie a následně i rozšířit rozvodnou síť, a to nejen na Mladoboleslavsku, ale také v sousedních oblastech. Ekonomická prosperita, která ze všech uvedených skutečností vyplývala, umožnila vedení družstva poskytovat členům i zaměstnancům neobvyklé a značně nadstandartní služby a výhody, k nimž patřilo vlastní nákupní středisko s nízkými dotovanými cenami, výhodné půjčky na stavbu rodinných domků se zanedbatelnými úroky či možnost rekreace v nově vybudované plovárně na ostrově uprostřed Jizery. V divadelním a koncertním sále měli všichni příchozí možnost shlédnout vystoupení řady špičkových českých umělců, v roce 1930, u příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka, zde např. účinkovali sólisté pražského Národního divadla Emil Pollert a Marie Balounová.
Záchranou pro kostelík bylo, že ho po pozemkové reformě získaly Družstevní závody v Dražicích. Díky zájmu ředitele firmy Františka Hofmana provedl Státní památkový úřad odborné ohledání a stavební průzkum budovy kostela. Památkáři objevili pod omítkou fragmenty nástěnných maleb. Ty byly postupně odkryty a zrestaurovány. Také kostel byl opraven a v roce 1926 znovu vysvěcen. Dochované nástěnné malby datované zhruba do doby vlády Karla IV. jsou velmi cennou uměleckou i historickou památkou.
Proto
KOSTEL
Stojíme před kostelíkem svatého Martina nedaleko od hradu. Nově opravený gotický kostel byl původně zasvěcen svaté Ludmile, oblíbené světici biskupa Jana IV. z Dražic.
Jednolodní gotická stavba po husitských válkách zchátrala a byla opravena počátkem 17. století Martinem Průškem, purkrabím benáteckého panství. V 18. století byl kostelík barokně upraven.
Za josefinských reforem byl kostel zrušen a sloužil jako ovčín. Ostatně, ovce tu potkáme dodnes.
Za první republiky kostel získaly Dražické družstevní závody a jejich tehdejší ředitel František Hofmann se zasloužil o jeho obnovu.
V průběhu rekonstrukčních prací byly objeveny velmi cenné gotické malby pocházející z časů Karla IV. Prohlédněme si je tedy – tady například vidíme Pannu Marii s Ježíškem, který drží maminku za bradu.
A tyto dvě postavy představují navštívení Panny Marie. V lunetě nad oknem je postava evangelisty.
V předsíni kostela se nacházejí 4 gotické dlaždice, nalezené ve zříceninách hradu.
S pozdravem PŘ
Při procházce na Hrad a dále podle kostelíku Sv. Martina jsem s velkým překvapením zjistil, že zmizel památník na pozemku kostelíka, pomník zakládajícího člena Družstevních závodů a pozdějšího generálního ředitele pana Františka Hofmana. Dal jsem si to dohromady. Nedávný úklid Technických služeb v prostoru kostelíka. Přepadl mě smutek. Pomník nebyl v dobrém stavu, ale odstranit kus historie u člověka, který pro Dražice na počátku minulého století udělal možné i nemožné. Když si přečtete následující řádky pochopíte, že od začátku století do roku 1930 se podílel, schvaloval a prosazoval následující projekty. Naši obec dostaly do popředí zájmu nejen v nově vznikající republice ale i zájem evropských zemí. Překvapuje mě ale i ostatní starší občany naší obce, že nové vedení a rovněž městský úřad neprojevili elementární slušnost k uctění takové historické osobnosti. Snad se nedočkáme i odstranění pomníku padlých občanů Dražic za první světové války. Pokud se již nenašly finanční prostředky na údržbu pomníku budeme doufat, že se snad najdou v budoucnu alespoň na pamětní desku.
Tento spoluobčan se podílel na následujících aktivitách:
Mezi elektrárenskými družstvy bylo pozoruhodné družstvo v Dražicích nad Jizerou, malé obci u Mladé Boleslavi. Vlastnilo osm elektráren a zásobovalo elektrickým proudem 29 měst a 460 vesnic.
Vzniklo v roce 1900, když malé dražické družstvo koupilo na Jizeře mlýn s pekárnou a přilehlým hospodářstvím.
Místní mlýn koupili, aby se vymanili ze závislosti na spekulujících obchodnících s obilím. První léta byla velice těžká. Bylo nutné vypořádat se s konkurencí a také s neporozuměním a nedostatkem družstevního cítění u rolnictva.
Šťastnější období začalo v roce 1910, kdy byla při mlýně postavena vodní elektrárna s dvěma generátory o výkonu 500 koňských sil. Myšlenka elektrifikace ale nenalezla mezi místními obyvateli pochopení: „bylo nutno informačními přednáškami a organizováním exkursí krajů již elektrizovaných přesvědčovati okolní rolníky o hospodářských výhodách elektrizace“ (Vondrášek 1928: 151).
Družstevníci patrně zaznamenali s osvětou úspěch; pozvolna rostl počet elektrifikovaných obcí a dosavadní vodní elektrárna přestala stačit.
Družstvo pořídilo dva pomocné naftové agregáty o výkonu 600 koňských sil a v roce 1922 postavilo parní elektrárny o výkonu 3000 koňských sil.
Dražice další elektrárny jednak vlastnily (ve Vinci, Nových Benátkách, Rožatově, Haškově, Bakově a Hněvosicích), jednak si je pronajímaly (v Káčově, Krnsku a Brandýse nad Labem). V roce 1927 bylo k dražické síti připojeno 19 100 spotřebitelů elektrické energie. Elektrifikace obcí se prováděla výhradně družstevní formou. Spotřebitelé se stali členy družstva a tím i jeho spolumajiteli a spolurozhodovately (Vondrášek 1928: 151-152). 19
Podobnou družstevní minulost má řada českých elektráren (Vondrášek 1928: 584-586). 20 Podle Feierabenda měla v roce 1930 elektrárenská družstva 111 467 členů. V roce 1948 bylo v Československu 2 127 elektrárenských družstev (1952: 51, tabulka č. 34). 23 Obr. 1:
Družstevní závody Dražice v roce 1931. Zdroj: Zpravodaj Benátek, roč. 29, č. 3, 2005, s. 15. Dražické podniky zároveň fungovaly jako skladištní družstvo.
V roce1921 vlastnily tři velké mlýny a další výrobní a zpracovatelské podniky, všechny vybavené moderními stroji a zařízeními: elektrickou pekárnu, ovocnárnu, kovárnu, cihelnu v Lysé nad Labem, továrnu Ozon ve Vinci, vyrábějící kyslík pro průmyslové účely, spořitelní a záložní spolek (kampeličku), prodejní a zásobovací družstvo Domovina a vodárnu v Nových Benátkách (Vondrášek 1928: 152, Feierabend 2007: 52).
Polní hospodářství družstva čítalo 105 ha. Na scelených pozemcích se intenzivně pěstovala řepa cukrovka. Snahou správy statku bylo užití elektřiny při každém výkonu: „aby statek byl v ohledu motorizace elektřinou demonstračním objektem, aby bylo vidno, kde všude elektřiny v zemědělském podniku se dá s výhodou použiti“ (Vondrášek 1928: 158).
Aby bylo využito přebytku elektrického proudu, byla v roce 1920 založena továrna Elektroprůmysl řetězů a strojů. Přičleněná strojírna se zabývala výrobou železných stožárů pro primární vedení a opravou hospodářských strojů a nářadí. Vedle těchto prosperujících odvětví správa družstevních podniků nezapomínala na rozvoj obce: vybavila shromažďovací sál; přednáškovou síň, kde se konala divadelní představení, přednášky a různé rozpravy; pomáhala s restaurací dražického kostela. Mimo jiné také budovala Výzkumný ústav pro užití elektřiny v zemědělství. Ve své době byl tento jedinečný podnik známý po celé Evropě.
Družstevní závody v Dražicích v tomto období prodělávaly téměř bouřlivý rozvoj. V prvních poválečných letech zde byly vybudovány dílny pro zpracování ovoce na marmelády a destiláty, vyrostla výrobna železných stožárů a konzol, do provozu byla uvedena řetězárna a také opravna zemědělských strojů. V Lysé nad Labem bylo postaveno nové skladiště obilí a koupí se do majetku družstva dostala i místní cihelna. V roce 1924 družstvo navíc získalo zbytkový statek v horní části Dražic za Jizerou, který vznikl díky rozparcelování majetku hraběte Kinského v průběhu pozemkové reformy. Rozsáhlé hospodářství se stalo základnou pro pokusy v oblasti šlechtění a čištění obilného a řepného semene, ale také v oboru chovu skotu a prasat. Koncem dvacátých a na počátku třicátých let pak pestrou mozaiku produkčních aktivit a výrobních objektů družstva doplnil mlýn ve Vinci a krupárna v Krnsku.
Pomocí rozšiřování výrobní báze, ať už formou pronájmu či nákupu vodních elektráren, popř. jejich budováním ve vlastní režii, dokázalo družstvo podstatně zvýšit produkci energie a následně i rozšířit rozvodnou síť, a to nejen na Mladoboleslavsku, ale také v sousedních oblastech. Ekonomická prosperita, která ze všech uvedených skutečností vyplývala, umožnila vedení družstva poskytovat členům i zaměstnancům neobvyklé a značně nadstandartní služby a výhody, k nimž patřilo vlastní nákupní středisko s nízkými dotovanými cenami, výhodné půjčky na stavbu rodinných domků se zanedbatelnými úroky či možnost rekreace v nově vybudované plovárně na ostrově uprostřed Jizery. V divadelním a koncertním sále měli všichni příchozí možnost shlédnout vystoupení řady špičkových českých umělců, v roce 1930, u příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka, zde např. účinkovali sólisté pražského Národního divadla Emil Pollert a Marie Balounová.
Záchranou pro kostelík bylo, že ho po pozemkové reformě získaly Družstevní závody v Dražicích. Díky zájmu ředitele firmy Františka Hofmana provedl Státní památkový úřad odborné ohledání a stavební průzkum budovy kostela. Památkáři objevili pod omítkou fragmenty nástěnných maleb. Ty byly postupně odkryty a zrestaurovány. Také kostel byl opraven a v roce 1926 znovu vysvěcen. Dochované nástěnné malby datované zhruba do doby vlády Karla IV. jsou velmi cennou uměleckou i historickou památkou.
Proto
KOSTEL
Stojíme před kostelíkem svatého Martina nedaleko od hradu. Nově opravený gotický kostel byl původně zasvěcen svaté Ludmile, oblíbené světici biskupa Jana IV. z Dražic.
Jednolodní gotická stavba po husitských válkách zchátrala a byla opravena počátkem 17. století Martinem Průškem, purkrabím benáteckého panství. V 18. století byl kostelík barokně upraven.
Za josefinských reforem byl kostel zrušen a sloužil jako ovčín. Ostatně, ovce tu potkáme dodnes.
Za první republiky kostel získaly Dražické družstevní závody a jejich tehdejší ředitel František Hofmann se zasloužil o jeho obnovu.
V průběhu rekonstrukčních prací byly objeveny velmi cenné gotické malby pocházející z časů Karla IV. Prohlédněme si je tedy – tady například vidíme Pannu Marii s Ježíškem, který drží maminku za bradu.
A tyto dvě postavy představují navštívení Panny Marie. V lunetě nad oknem je postava evangelisty.
V předsíni kostela se nacházejí 4 gotické dlaždice, nalezené ve zříceninách hradu.
S pozdravem PŘ
| návštěvníků stránky | |
|---|---|
| celkem | 90 567 |