Historie:www.spolekobcanedrazic.cz

Ves Dražice existovala dříve, než ji získal rod,který posléze nesl její jméno. Název Dražice bývá totiž vysvětlován jako ves lidí Drahových, nebo Dražových. Zakladatel se tedy s největší pravděpodobností jmenoval Draho a byl nejspíše drobným zemanem, o němž se již nikdy nic bližšího nedozvímě. Vzhledem k tomu, že hrad prý založil Řehník Litovický roku 1264, zdá se pravděpodobné, že ves a okolí získal nedlouho před tímto datem. Kraj v okolí Benátek byl ještě na počátku 13.století v rukou panovníka, který jednotlivými vesnicemi, nebo dokonce jen některými vybranými podanými, obdarovával různé církevní instituce. Přesto zde však žili i šlechtické rodiny – jednu z nich máme doloženu již kroku 1194v Tuřicích. Jmenoval se Zbraslav z Tuřic, tehdy dosvědčil právní pořízení, které učinil český kníže a biskup Bedřich ve prospěch řádu johanitů. Zbraslav patřil ke dvoru pana biskupa, nebo jak se v listině říká, mezi muže, kteří sedávali u stolu v biskupově velké síni. Již ve 12.století existovala Obodř, uvedená poprvé v tzv. zakládací listině staroboleslavské kapituly. Listina se hlásí do 11.století a měl ji dát vyhotovit kníže Břetislav ( vládl 1034-1055). Ještě výše postavený byl Albert ze Slivna doložený poprvé roku 1223 jako dvorský sudí na dvoře krále Václava I. V jeho případě známe i další členy rodiny bratra Rudolfa, který se v písemných pramenech mihnul v letech 1234 - 1235, ale hlavně Albrechtovi syny Eppa a Jaroše, z nichž druhý byl číšníkem na dvoře Přemysla Otakara II. A později pražským purkrabím. Byl také statečným rytířem na válečných polích. V roce 1254 se účastnil války proti Uhrům a byl zde svědkem zázračných praporců a kopí sv. Václava. Tyto zázraky pak předal pražskému biskupovi. Albrecht ze Slivna bezpochyby osobně znal členy rodu Dražických, kteří se záhy měli stát jeho sousedy. Neví se za jaké zásluhy panovník daroval své majetky na dolní Jizeře právě této rodině ani kdy se tak vlastně stalo. Ve 13.staletí, kdy se začínají psát osudy dražického panství, můžeme mluvit o kulturní krajině, po staletí obdělávané, kultivované a do značné míry odlesněné. Její součástí byla i většina dnešních vesnic, např. Kbel, Benátky a několik vsí, které už dnes nenajdeme- zanikly beze zbytku jako ves Bříza u Zdětína, či se postupem času zredukovaly na samoty, nebo na jejich místě byl zbudován panský dům - Chrástecký dvůr. Poloha vesnice byla na jedné z hlavních obchodních cest, která spojovala Prahu s Žitavou. Tato žitavská, lužická nebo nisko - jizerská stezka vycházela z Prahy k severu, ve Staré Boleslavi překročila Labe a přes výšinu Kobylí hlava směřovala k Jizeře. Dále přes Mladou Boleslav k Turnovu, poté navázala na tok Nisy mířila do Žitavy. V dobách , kdy Žitava byla součástí Českého království a významným správním centrem, panoval na této cestě čilý ruch: procházeli tudy obchodníci, šlechtici s doprovodem i prostí poutníci. Druhou stranou mince polohy na frekventované cestě byly průtahy vojska, které mnohdy nerozlišovalo mezi vlastním a nepřátelským osídlením. Prameny a literatura : Benátky a Dražice ve středověku 2016